Rozhovory Avril

7. února 2008 v 15:02 | Luccccy |  Avril Lavigne
Několik rozhovorů s Avril!

V 18 LETECH:
Jak cítíš to, že si o tobě všichni povídají?
Je to zvláštní. Ještě jsem toho o mě moc nečetla, musím přiznat, že je to někdy k pobavení, i když je to i negativní.
A jak se cítíš, když obdržuješ různá ocenění a šplháš se do předních příček hitparád na celém světě?
Je to opravdu neuvěřitelné! Když jsem odjela do Japonska, tak jsem o něm moc nevěděla, ale na mě tady čekalo mnoho fanoušků. Celý den mě pronásledovali, chtěli si na mě šáhnout, obklopovali mě dárky a trvalo mi docela dlouho, než sem dala aspoň nějakým autogram.
Jseš stydlivá?
Víte, že nejsem - ale občas opravdu jsem. Občas jsem nervózní, ale pak se opět dostanu do nálady - skáču po pokoji a dost hlasitě mluvím :). Na mě je snadno poznat, čím jsem za ten den prošla. Málokdy mě uvidíte pít Colu, protože nezavřu pusu. Nepiju ani kávu a nejím čokoládu, protože neustále mluvím.
Vypadáš opravdu skvěle a přírodně. Nechceš změnit časem svůj styl?
Ne, to rozhodně ne. Oblíkám si věci, který mi jsou pohodlné. Mám svého stylistu, ale nedělá přesně takovou práci, jakou by měl stylista vykonávat. Už ví, jaké oblečení mám ráda, a také to s ním konzultuji. Hodně umělců má stylisty, kteří jim říkají jak se mají oblékat a tak. Já nechci prodávat svojí postavu, sebe samotnou. Chci prodávat svou hudbu. Pokud jste holka, chtějí z vás všichni udělat nějaké ty popové hvězdy. Ale já to nechci! Chci se oblékat tak, jak chci já a mít účes, který se mě líbí.
Byla jsi jako malá uličnice?
Samozřejmě! :) Se svým starším bratrem jsem hrála hokej. Chodila sem rybařit, lovit a miluju skateboard.
Jaká byla tvoje nejhorší věc v životě?
Když jsem odložila školu na pár týdnů. Vyhodili mě ze školy za povídání a za to, že jsem nedělala domácí úkoly.
Neměla jsi ráda školu?
Ne, nenáviděla jsem ji. Jsem ráda, že sem ji ukončila.
Je pravda, že sis zazpívala se Shaniou Twain?
Ano, v mých 14ti letech jsem vyhrála soutěž v rádiu. První cena byla zazpívat si se Shaniou Twain. Byla jsem nadšená. Poprvé jsem si zazpívala v kostele, kde jsem se také naučila zpívat. Byla to pro mě velká zkušenost.
Máš přítele?
Ne, nemám. Ale hledám toho pravýho. Měla by to být menší rocková hvězda. Hledám kluka, který hraje na kytaru nebo píše texty. Zkrátka toho, který je umělec. Chci, aby mě chápal...
+
Je jí teprve 18 a už prodala více než 1 milión kusů svého debutového alba. Řekla nám, jak se cítí po svém vítězství na MTV Award.
Jak si se dostala tam, kde seš?
Své první sólo jsem si zazpívala v kostele, už jako malá jsem měla rúzná vystoupení. Už od mala jsem věděla, co chci celý život dělat. Jestliže se mě zeptáte, jak se dostat k zpívání pro Arista Records, řeknu vám, že musíte být odvážný a musíte mít motivaci.
Jak to, že jsi tak odvážná?
Miluju hudbu, miluju zpívání, miluju stát na jevišti a zpívat lidem, to je to, o čem jsem vždycky snila. Hodně lidí mi věří a já věřím jim. Mý rodiče mě vždy podporovali.
Jaké to je vyhrát MTV Award?
Samozřejmě, že výhra na MTV Award je víc než nějaké povýšení. Kdokoliv se dívá na pořad, nikdo neví kdo jsem byla...ale už ví, kdo jsem.
Kde píšeš svoje songy?
Skoro nikdy nejsem doma. Takže většinou na hotelových pokojích. Nebo si sednu na podlahu, na postel, prostě kdekoliv. Sednu si s kytarou, naladím ji, vezmu si zrovna napsaný akordy, a když se mi podaří něco dobrýho složit, přidám k tomu text.
Jaké to je mít skoro vše v tak mladém věku?
Je to fajn, mít takový úspěch v tak mladém věku, je vidět, že ten těžký základ, co jsem si vybudovala za něco stál a já chci i nadále pokračovat v tom, co dělám teď.
Cítila jsi se sama?
No samozřejmě. Začátky byly těžký. Když jsem opustila svůj domov...ale teď aspoň cestuji se svou skupinou a ta je jako moje druhá rodina.
Máš nějakou radu pro tvé vrstevníky?
Vždy věřte v sebe, dělejte to v co věříte a nevzdávejte se, i když je něco těžký.
DALŠÍ ROZOHOVOR:
Nelituješ, že ses vdala tak brzy?
S Deryckem spolu chodíme od února 2004, předtím jsme se pár let kamarádili. Po více než roce jsme se zasnoubili a za další rok se vzali. Takže to zase tak nahonem nebylo.

Jaká byla svatba? Romantická, nebo rockerská?
Hlavně byla rychlá. Tatínek mě dovedl k oltáři, a než jsem se stačila rozkoukat, bylo po všem. Měli jsme klasickou katolickou svatbu, ale jako svatební song jsme si vybrali Iris od Goo Goo Dolls z filmu Město andělů. Po pravdě, romantičtější záležitostí bylo samotné zasnoubení. Deryck mě vzal do Benátek, jezdili jsme na gondole a pak si dali piknik v trávě.

Plánujete děti?
Teď ne, ale někdy určitě. To asi samo vyplyne...
DALŠÍ:
Před třemi lety ve svých dvaceti, kdy vydala druhé album, Under My Skin, byla Avril Lavigne neoddiskutovatelnou modlou teenagerů. Novinkou The Best Damn Thing chce kanadský poprockový talent svou pozici potvrdit.
"Nová deska není tak vážná jako minulá. Snažila jsem se, aby zněla velmi energicky a byla zábavná," říká Lavigne, usazená v křesle v apartmánu na vrcholu londýnského Mayfair Hotelu, kam na konci března přijela diskutovat s evropskými novináři o aktuálním albu, nadcházející koncertní šňůře i dalších svých plánech.
První singl z nové desky Girlfriend jste natočila ve čtrnácti jazykových verzích. Prala jste se s tím hodně?
Bylo to fakt obtížné, na každou řeč jsem měla zvlášť tlumočníka. Něco šlo rychle, třeba španělština, něco daleko hůř. Naštěstí jsme mutovali jen refrény, ale i tak jsem na každé verzi strávila zhruba dvě hodiny. Ale jsem ráda, že se nám to povedlo, fanoušci budou mít určitě radost.
Girlfriend provází i vtipný videoklip. Kdo vymyslel jeho zápletku?
Sama jsem si napsala námět o dívce, která naznačuje klukovi, že jeho přítelkyně opravdu není ta správná, a potom vysvětlila režisérovi, jak přesně chci, aby klip vypadal. Chtěla jsem, aby to byla hravá svižná koketerie, stejně jako je ta písnička. Natáčeli jsme to devatenáct hodin, takže to bylo docela únavné. Navíc byla dost zima, ale přesto jsme se bavili.
Máte radši pomalejší, nebo rychlejší písně?
Snažím se dělat rozmanitou hudbu a je mi celkem jedno, jestli to jsou tvrdé songy nebo balady. Mám ráda obojí. Ale na koncertě jsem radši, když je začátek živý a je tam alespoň pět rychlých písniček za sebou. Pak už můžou přijít i něžné skladby, pomalé, akustické.
Na nové desce jste se výrazně podílela autorsky. Kde je vaše oblíbené místo na skládání?
Pracuji hlavně ve studiu, občas i doma. Nemám žádný oblíbený pokoj, prostě si někde sednu a skládám, když dostanu nápad.
Co vás donutilo změnit svou image a styl oblékání?
Prostě jsem dívka a nechci nosit stejné věci pořád dokola. Navíc stárnu a nosím věci, které jsou normální pro mé vrstevníky. Přece nebudu chodit v tom samém, jako když jsem začínala v sedmnácti letech. Navíc showbyznys jde ruku v ruce s módou a nevyhnete se jí, protože pořád zkoušíte nové šaty a musíte se o ni zajímat.
Kdybyste byla kluk, byla by pro vás Avril přitažlivá?
No jasně! Je těžké hodnotit sama sebe. Pro někoho možná přitažlivá jsem, pro jiné ne. Fakt nevím.
Vdala jste se za Derycka Whibleye, zpěváka kapely Sum 41. Jak prožíváte manželství?
Je to skvělá věc a jsem opravdu šťastná. Nijak mě to neomezuje, což jsem se přesvědčila, když jsem chystala novou desku. Nevím, jestli někdy budeme mít rodinu, to se uvidí. Teď se chci věnovat hlavně práci.
A co škola?
To je naopak hrozná věc, nejnudnější na světě. Snažím se to zvládat, jak to jde.
Proč jste se nedávno zbavila kapely, která s vámi byla od debutu Let Go?
Protože jsem to tak chtěla. Muzikanti budou vždycky přicházet a odcházet podle toho, jak to budu potřebovat a cítit. Moje bývalá kapela, to sice byli vtipní a zábavní kamarádi, ale já jsem teď v situaci, kdy potřebuji zkušené muzikanty, kteří budou schopní na koncertě z fleku zahrát jakoukoliv písničku na lusknutí prstů. Chystám se docela hodně vystupovat, chci publiku nabídnout tu nejlepší show, a proto kolem sebe musím mít ty nejlepší muzikanty. Třeba z nás nebudou dobří přátelé, ale společně budeme zaměřeni na to, abychom hráli co nejlepší hudbu.
Kdy tedy vyjedete na turné?
S novou deskou strávím následující dva roky. Do konce letošního roku ji budu propagovat po celém světě, až pak vyjedeme na turné, na němž si doufám užijeme dost srandy. Do prosince se také objeví na trhu moje vlastní oděvní řada. Ale muzika bude to hlavní.
Filmy vás nelákají? Už jste hrála ve Fast Food Nation nebo ve snímku The Flock.
Už několik let mám agenta, který mi hledá role. Dostala jsem řadu nabídek, ale drtivou většinu jsem odmítla, protože šlo o postavy, které hodně připomínaly skutečnou Avril Lavigne. Čekám na nějaký dobrý dramatický scénář.
Litujete některého momentu ve své kariéře?
Ne, moc často se neohlížím a už vůbec nelituju. Všechno, co se zatím stalo, bylo fakt skvělé.
Z čeho máte největší strach?
Z hadů, těch se dost štítím. Hlavně chřestýšů, na ty si dejte bacha!
Co byste poradila dívkám, které by chtěly váš úspěch zopakovat?
Je třeba tvrdě pracovat. V první řadě si pečlivě vyberte hudební styl, kterému se chcete věnovat, aby vás to bavilo. A pak tomu dejte ještě mnohem víc než sto procent.
JEŠTĚ JEDEN:
Máte nějaké vzory? Vždycky říkám, že ne. Když se mě lidi na nějaký zeptají, odpovídám Spider-Man. Ale obdivuju Johnnyho Rzeznika z Goo Goo Dolls. A (šeptá) Alanis.

Proč Alanis? Je v tom vlastenecká pýcha? Obě jste Kanaďanky… Ano, to určitě taky. A mám ráda "Jagged Little Pill". Hrozně se mi líbilo, jak v písničkách kleje a je taková upřímná.

Považujete se za feministku? Vlastně ani nevím. Co to přesně znamená?

V podstatě to znamená, že chcete, aby se se ženami zacházelo stejně jako s muži. Pokud jde o hudbu: holky můžou hrát rock. Do háje, kdo říká, že nemůžou? Můj bratr mi vždycky tvrdil. "Jsi holka. Nemůžeš chodit na lov a na ryby." A já na to: "Jsi idiot." A pak jsme se strašně chytli.

Jaký vliv má podle vás to, že jste žena, na vaše skládání? Vypadá to, že holky jsou citlivější, že ano? To může při psaní pomoct. Kluci radši svoje pocity skrývají. Jednu věc jako žena nikdy neudělám a to je prodávat svoje tělo. Chci, aby mě lidi respektovali, a nehodlám předvádět svůj hrudník nebo nosit vycpanou podprsenku.
Myslíte, že to vaše posluchačky ovlivňuje? Myslím, že to hodně holek sleduje a že jim to zvyšuje sebevědomí, protože jejich tělo nevypadá až tak dobře a nechtějí, aby se jejich kluk díval na tyhle sra**y. Prostě to není pro mě. Já chci, aby se lidi dívali na můj klip a nezírali přitom na moje vybavení, ale aby poslouchali moje texty a to, co chci říct a viděli, jak to rozjíždím na kytaru. Byla jsem na focení, kde mi říkali věci jako: "Můžeš si obléknout tohle? Můžeš se víc usmívat? No tak, vezmi si růžovou rtěnku."

Snažili se, abych vypadala jako všechny ty ostatní holky a já je poslala někam. Druhý den jsem si vzala kravatu a všichni najednou říkali, jak jsem sama sebou a cool. Na všech mých koncertech mají všechny holky kravaty. Je to legrační - všude jsou malinkatý Avril. Je to legrační, protože jsem vždycky chtěla být jiná a teď jsem v pozici, kdy cokoliv udělám já, udělají i všichni ostatní.


Vždycky jste se lišila? Nebudu o sobě tvrdit, že jsem punker, protože punkeři nevystupujou v MTV. Ale normálně bych řekla, že jsem malej punker co se motá kolem a dostává se do malérů. Ale to říct nemůžu, protože nejsem punker.

Můžete si tak říkat, jestli chcete. Punker je takový ošemetný slovo. Bývám na TRL a tak dále a myslím, že není nic špatného na tom, že chci, aby svět slyšel mojí muziku. Hodně lidí si mě teď zařadilo pod nálepku skater punk. Nejsem žádnej zatracenej Tony Hawk. Jezdila jsem na skatu na střední škole a teď ze mě dělají nějakýho velkohubýho skateboardistu. Je na mně víc, než tohle.
Kdy jste zjistila, že umíte skládat? Věděla jsem už asi od deseti let, že ze mě bude něco takového. Psala jsem knížky a krátké povídky. Psala jsem básničky a ležela jsem na podlaze a říkala si: "Teda, myslím, že jsem básník." Na kytaru jsem začala skládat ve dvanácti. Hned jak jsem se naučila hrát G akord - což je pořád můj oblíbený - začala jsem do toho mlátit a napsala jsem písničku.

Jaká byla vaše první píseň? První, kterou si pamatuju, se jmenovala "Can't Stop Thinking About You" (Nemůžu na tebe přestat myslet). Bylo mi čtrnáct a bylo to prostě o tom, jak jsem se zamilovala. Dokonce jsem tam napsala: "Je mi jenom čtrnáct let / ale není to můj skutečný věk." Moje maminka tenhle verš milovala.

Jaká byla první deska, kterou jste si koupila? Tohle bude znít dost hrozně, ale já jsem si v životě nekoupila jediné cédéčko. První, které jsem kdy měla, bylo CD Faith Hill, které mi dali rodiče. Když jsem vyrůstala, měla jsem jich jenom pár, protože byly drahé a mí rodiče neměli moc peněz. Měla jsem Faith Hill, Shaniu Twain a Dixie Chicks. Teď, když chci cédéčko, jdu na label a vezmu si ho.

Co se vám v poslední době líbilo? Znáte Dillinger Four? TO jsou punkeři. A v poslední době noví Goo Goo Dolls, "Gutterflower". Když poslouchám System of a Down, křičím a skáču po pokoji. Nejsem ten typ, který by pořád chodil ven a kupoval si novinky. Hledám věci, které se mi líbí a pouštím si je, když jsem v koupelně. Sum 41, Green Day, Alanis Morissette a pak je tady moje cédéčko. Potřebuju z něj dostat co nejvíc! (směje se) Začala jsem poslouchat muziku ve dvanácti, pořád ještě zjišťuju, co se mi vlastně líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama